Lásko, sedíme na schodech před tvým domem a já dívám se ti do očích, nadherných jako nebe. Proč mlčíš  a nic neříkáš ?Najednou v tom hořkém tichu , položíš svou ruku na mé stehno , usměješ se a podíváš se nahoru , jakoby si hledal slova v nebesích , jako kdyby si hledal pomoc jak to říct . Mám strach , jestli to bude to, po čem tak toužím nebo pravý

 Vidím sebe jak se oblékám do nádherných bílých šatů . Přátelé,mají slzy v očích a jsou šťastní i za mě."už musíme jít,honem" . Nádech výdech. Chytám tátu za ruku a pomalu jdeme uličkou plnou lidí , na kterých vidím dojaté pohledy , rozzářené úsměvy . Před námi cupitají naše maličký, rozhazují kolem sebe lístky růží. I já se blížím malými něžnými krůčky k tobě.. Stojíš tam , prohlížíš si mě od paty až k hlavě.Stoupám si těsně vedle tebe , řekneme si své ANO . Vidím náš první novomanželský polibek , potom se k nám rozeběhnou maličký a tiskneme je k sobě.                                                                                                                                             Ty představy jsou tak živý! Že mi tu teď jde mráz po zádech a motýlci poletují v bříšku . Vím,času mám dost a počkám si s radostí, protože na tohle se mi čekat vyplatí. 

Jednou budeme úžasná rodina - plná lásky.

 Zavírám oči ,vybavuješ se mi .Znovu a znovu ..

Chci usnout, potkat tě ve snu ..neopouštíš mou mysl..dotyk,pohlazení,polibek - cíl mého snu.

Kde ty jsi hlavní postavou.

Líbáš tak sladce , ale přeci tak silně. Usínám s tvým jménem na svých rtech.

Pojď se mnou , buď v mém snu. Staň se mou realitou

Ukaž tvé city ,proveď mě tvým srdcem..

začínám cítít tvou nekonečnou chuť rtů .

Sladkou noc, lásko ...

Vím, odkud přicházím a vím , kam mám namířeno. Tajemstvím zůstavá, co všechno budu muset na této cestě podstoupit. Kolik utrpení ještě budu muset snést a kolik ran příjmouz, kolik zklamání mě potká a kolik slz poteče po mé tváři, kolik přátel mi zaklepe na rameno , když se k nim otočím zády a kolik jich odejde , když je budu nejvíce potřebovat, kolik udělám chyb a kolik jich napravím, kolik lidí zklamu a kolik jich udělám šťastnými , kolik úsměvů dokážu vykouzlit a kolik se mi jich vratí,

Ležím v posteli v tichu, slyším jen ťikot hodin. Čas utíký bez tebe pomalu.

Holé a chladné stěny do kterých prstem píši "miluji Tě" . Je mi chladno. kde jsi? nejsi tu ty a peřina nedokáže zahřát tak,jako tvé ruce.

Jsi daleko, ale stejně cítím tvou přítomnost ve svém srdci. Chladnou mi tváře po kterých tečou slzy - do ticha šeptám "chybíš mi " .

Chci tě tady, koukni se mi do očí, utři mi palečkem slzy - buď semnou.

Neopouštěj mě.

Sedím za okny a pozoruji jak jsou stromy zbarvené do všech těch barev. I můj život,začíná mít barvy a šedá , ta se z mého života vytrácí.Sedím v teplých ponožkách , ve tvém tričku. Hrníček v ruce a nápisem "MILUJI TĚ" . Cítím a vnímám , jak mi dýcháš ze zadu na krk.Vlasy mi dáváš stranou, cítím jak mě na krku líbáš svými jahodovými rty. Šeptáš "Dobré ráno,lásko"Zvedám se ze židle, pokládám hrníček a tisknu se pevně na tvoje tělo, vidím jiskřičky štěstí ve tvých očích.Přemístíme se do postele, kde mě hladíš tak,jako nikdy žáádnou jinou

Cítím to tak! :)

 Sedím tu zabalená v peřině a vůně čaje mi voní přímo pod nos .

"Dobré ráno "

Ráda spím dlouho, ale dnes? Dnes to nejde! 

Až  moc brzy jsem pustila peřinu ze svého objetí, kterou chytám před spaním, protože je mi smutno.

Nemůžu spát , pořád se probouzím. Nevím, o čem budu psát , jen tak píšu ,potřebuju to ze sebe dostat, vypsat se , někomu se vypovídat.

 Mám v posteli prázdno , nikdo se ke mě nestiskne , nehřeje svým tělem a nepřikrývá, kdy se ze spaní odkryji. Nemám ráda, když chci spát a nejde to, protože nemůžu vypnout mozek. Pořád a pořád myšlenky v mojí hlavě - "CO KDYBY" Chtěla bych vymazat svou minulost , abych se nemusela ohlížet zpátky a trápit se tím co bylo.

Chci prožívat každé ráno - den s úsměvem.sem šťastná , to ano , ale až odejde z mého života dotyčná osoba , co mi ublížila, budu šťastnější. 

Tyhle noci chci vypnout a jen tak zmáčknout DELETE , všechny ty špatný myšlenky vymazat!Lidé kolem mě už musejí být na hlavu z toho jak si pořád stěžuju a fňukám. Často slýchám "neohlížej se zpátky , žij naplno "Já si važím toho, že mám teď kluka , který by za mě položil i život. Vím, že tohle se jen tak nikomu nepoštěstí. Jen se do toho pořád plete někdo, koho už ve svém životě nechci. Kazí mi ten pocit štěstí.

Snažím se netrápit lidmi ze své minulosti, protože existuje důvod , proč se nedostali do mé přítomnosti.

Vzpomínky se vrací, a tak zavírám oči , vzpomínky se vrací z očí tečou slzy.