Dzejny | Máš na to

Jeden z těch večerů kdy zas sedím za oknem v teplých ponožkách . Tichou ulici doprovází žluté světla lamp a listí žene vítr vpřed. Propiska se mi po papíře prochází a zapisuje každou mou myšlenku a představu. Pár řádků a zas cítím, že je mi lépe. Odemykám zámky nových představ.
Poslední dny má moje nálada barvu podzimu. Je to úsměv co nosím na své tváři a pro jeho kávové oči bych zemřela! Víš co teď vidím? Vidím touhu ,hrozně silnou , vídím sílu v jeho očích. Ale víš co vidím za okny? Lidi co bloudí tichou ulicí tak jako jsem dřív bloudila já. Dokud mi neukazal směr kudy jít. Mezi prsty jim unikají životy tak jako unikal mě. Jejich kroky jsou tiché a život jim podlamuje nohy. Tak jako je podlamoval mě , ale on mi pomohl vstát. Ukazal mi , že každá jizva v srdci má svou cenu. Díky němu vím, že člověk dokáže překonat všechno. Život je dar! A já doufám , že ty lidé na ulici potkají taky své druhé já , co jim pomůže vstát!
Držím vam palce , milý neznamí..