Dzejny | Moře lásky

 Dívám se na oblohu , Ticho... Ve kterém slyším svůj nádech a výdech. Ležím a čas kolem mě utíká.  Slyším ťikot hodin , čas utíká bez tvé přítomnosti pomalu . Kde jsi ? Peřiná mi nedokáže dát to teplo , co mi dáváš ty. Křičím do ticha a po tváři mi stékají slzy. Vítr si pohrává s mými vlasy a já cítím tvé doteky, konečky prstů , co si pohrávají s mými vlasy. Vítr , nechal rozletět všechny ty slova , vášeň. " Miluji Tě" šeptám po nocích v pokoji tři metry na tři . Vždy doufám, že i na tu dálku tyhle dvě slova slyšíš, že i ty je  tiše vyslovíš před spaním . Teď tady přede všema ti řikám, že až najdeš mou slzu v moři tak teprve pak tě přestanu milovat . Motýlci , co se dříve zabydleli uvnitř mě už odletěli . Jsem zvědavá, co si pro mě osud připravil. Každou noc cítím z peřin tvou vůni i když jsi tu nikdy neležel . Vídím jak se na mě ráno culíš když se probudím . Cítím jak si v noci dáváš ze svého obličeji mé vlasy, co tě lochtají .Je to v mojí hlavě , moje představy , myšlenky - srdce . To mi nikdo nikdy nemůže vzít.Jediné, co mi teď zůstalom mám na dně po vypité kávě.  Neodešel jsi , stále cítím tvou přítomnost v mém srdci .

Láska opravdu dohání lidi k šílenství .

 I will never forger.