Přítomnost

 Kolik z vás teď sedí za monitorem se sluchátky v uších a s úsměvem na tváři ? Kolik z vás je teď šťastých? A kolik z vás už pochopilo , že se člověk má radovat z maličkostí ? Zajímalo by mě , kolik z vás vidí svou budoucnost před očima , protože čeho se nejvíc bojím je práve má budoucnost . Bojím se toho, co příjde . Nikdy jsem nic neplánovala dopředu, protože nechci být potom zklamaná z toho, že mé plány nevyšli . Říká se , že co má se stát, stane se . A tím já se řídím . žiju přítomností a ta mě teď dělá šťastnou . Nemyslím na to, co bude, ale na to ,co zrovna teď prožívám. Jenom tak sedím a do uší mi hraje moje oblíbená písnička a moje myšlenky směřují na něho. No , není to krásná chvíle? Jenom tak sedím a usmívám se , nemyslím na to, co bude za měsíc , nemyslím na to , jestli ty myšlenky budou stále na něho , protože jestli spolu být máme tak se tu usmívat budu i za rok. Je tu někdo , kdo je na tom podobně jako já ? Nebo dopředu plánujete ? Jestli ano tak pozor , aby jste si nezapoměli užívat přítomnost , protože čas nevrátíte.

A teď se zchluboka nadechněte a usmějte se, jenom tak pro radost.