Až budeš přemýšlet jak dál , sedni si před zrcadlo a začni vzpomínat na vaše společné momenty , které jste prožili , ať už dobré nebo zlé , prostě na všechny , které se ti vybaví a potom se na sebe podívej do zrcadla .Po

 Kam se ztratila Vánoční atmosféra ? Klid a pohoda domova ? Kde to je , dívám se okolo sebe , ale nikde nic. Všichni na ulicích pospíchají , kam?  Nervuji se, proč ? nakupují hromadu dárku , proč ? Vánoce pro mě nejsou jen dárky , ale pohoda a užívání si rodiny , která je v ten večer pohromadě. Proč máte pořád na spěch?Proč se nedíváte okolo

Tichá ulice , kterou doprovází bílé vločky co padají z nebe. Je to tu! Konečně zima jak má  být! Kdysi dávno , před mým barákem děti, ale i lidé v mém věku  bobovali a koulovali se, ale teď když se podívám z okna nikdo nikde? Děti, kde jste ? Proč si nehrajete, neblbnete ve sněhu, neděláte andílky ? Nekričíte mi pod oknem tak , aby mě to vždy

 Mysleli jste si, že zažíváte lásku , ale teď máte pocit , že vlastně nejspíš nevíte , co slovo láska znamená a jestli vůbec existuje ? Po chvilce přemýšlení v mé vyhřáte posteli , ve které už polehávám celý den si začínám myslet , že možná ani Láska s velkým L neexistuje. To , co lidé proživají a zdá se to krásné , je možná jen napodobenina pravé

 Dívám se na oblohu , Ticho... Ve kterém slyším svůj nádech a výdech. Ležím a čas kolem mě utíká.  Slyším ťikot hodin , čas utíká bez tvé přítomnosti pomalu . Kde jsi ? Peřiná mi nedokáže dát to teplo , co mi dáváš ty. Křičím do ticha a po tváři mi stékají slzy. Vítr si pohrává s mými vlasy a já cítím tvé doteky, konečky prstů , co si pohrávají

Jeden z těch večerů kdy zas sedím za oknem v teplých ponožkách . Tichou ulici doprovází žluté světla lamp a listí žene vítr vpřed. Propiska se mi po papíře prochází a zapisuje každou mou myšlenku a představu. Pár řádků a zas cítím, že je mi lépe. Odemykám zámky nových představ.
Poslední dny má moje nálada barvu podzimu. Je to úsměv co nosím na své tváři

broukám si melodii a neznámé slova , které přišly kdoví odkud. Před očima vidím tvou tvář, zvedla ztěžklá víčka a prsty se rozeběhly po klávesnici .V hlave mam prazdno a pri tom znam miliony slov. Vidim svetlo a vim, ze od neho jde tvuj obraz ke me a svuj pohled ti oplacim. Pisu a vis, ze pisu tobe. Každou hodinu , minutu ,

 V noci procházíte se ulicemi . Slyšíte jak spaluje se vám tabák . Slyšíte jak je město tichý. Housle , co hráli v ulici , zapomněli tony , zapomněli píseň hrát.  Zrychluje se vám nádech, výdech , zrychlují se vám kroky , snažíte se před vším utéct s flaškou v ruce , procházíte se dál , flaška je teď jediná , kdo se na nic neptá . Všechny

Všude kolem tisíce tváří a stovka beze jména. Tolik lidí kolem ,ale mé oči vidí jen tebe! Vídím tebe. Mám pro tebe slabost , už zůstane mi navždy , není to žádný cit , je to jen pocit : " Panebože on je tady" , křičí moje srdce , když jsem v tvojí blízkosti .Přicházíš blíž asi slyšíš, že chci tě blízko . Přicházíš blíž asi víš , že chci tě.

Držím tě v náručí a prohlížím si tvá droubounká ústa, tvoje čelíčko a ty malinké vrásky na něm , mračíš se , má malinká princezno. Přivoním si k tvým tvářičkám a šeptám ti do ouška, že budeš ta nejšťastnější princezna na světě. Culíš se a z pusinky vydáváš zvuk ,který nejspíš znamená "ano". Tisknu si tvé droubounké tělíčko na mou hruď a polouchám